Ti kluci věděj, že jsi sám doma,
pochcanej strachy, zataženej jak záclona,
koukni se před barák, furt je tam to bávo na
černejch kolech, neřek bych, že je to náhoda.

Není to náhoda, věděj, že jsi sám doma,
pochcanej strachy zataženej jak záclona,
koukni se před barák, furt je tam to bávo na
černejch kolech, neřek bych, že je to náhoda,
není to náhoda.

Chápeš to dost dobře, pochcal jsi to ohromně,
na kecy je moc pozdě, na to už tu nikdo není zvědavej.

Víš, proč jsi – zavřenej v tý místnosti,
kompromisy z lítosti, na todle téma se vůbec nebavěj.

Zlámat tě, to je cíl, to je mise, kámo náplasti,
sádry, nemocnice, žádnej chill na Náplavce,
celý léto v prdeli, vidím tě řvát na dně.

Věř mi, je to s tebou horší, než se zdá chlapče,
dyť si to moh mít, chtěli ti dát šanci, teď tě chtěj pohřbít.

Stačilo pochopit plán, votočit pár – kilo, ale ty se prostě potopíš sám.
A peníze, kerý nejsou tvoje rozhazuješ jako debílek,
a ještě si naivně myslíš, že nevíme, že ty tvý ? a čáry,
zmizej jak tvý jméno, no co je ty káre.

Co čumíš? Dyť si to musel čekat,
všechno mohlo bejt top, dyť si měl v ruce mega,
moh si makat a za pár let se smát na celej svět,
nenažranej kokote, koukni se na sebe teď.

Schovanej sám doma, pochcanej strachy zataženej jak záclona, koukni se před barák, furt je tam to bávo
na černejch kolech, neřek bych, že je to náhoda,
není to náhoda.

Chtěl by si vrátit – půl roku zpátky,
ty špinavý šlápoty, každou tu párty,
kde lítaly čísla v nechutným tempu,
ty třídenní výstřely, na hovna v centru.

Přes den samý nákupy, hadry za bomby,
zástupy hoes čekaj na love do fondu,
neřešíš nic, biz byl na druhý koleji,
drink, byt, chill.

Jakože času máme hromady, řešíme jenom kam se pudem večer pobavit,
narýsuj to kamaráde, musí to vodsejpat,
nepřijatý hovory ty vyřešíme zejtra. Zejtra? Zejtra!
Střih!

Najednou se klepeš sám doma, pot na čele,
jedním vokem čumíš, nevíš, kdo na tebe
tam venku čeká, má nůž nebo ?,
si na dně žumpy, pomůže ti Bůh nebo gram.

Tak rýsuješ dál, Bůh totiž není na tvý straně,
dávno to víš, přesto ses tvářil tak významně,
až do doby, kdy ti ta tvoje sekera rozsekala život
a teď vod rána do večera

fellíš jenom sám doma, pochcanej strachy, zataženej jak záclona, koukni se před barák, furt je tam to bávo na černejch kolech, neřek bych, že je to náhoda,
není to náhoda.

Nemysli si, že tomu utečeš, ty kundo.